Zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva

Rozhodnutí o přijatelnosti podané stížnosti a oznámení stížnosti vládě

Pro stát stížnost neexistuje, dokud není komunikována vládnímu zmocněnci. Zhruba o 90 % z celkového počtu stížností zaregistrovaných u Evropského soudu pro lidská práva („Soud") se však žalovaná vláda vůbec nedozví, neboť jsou prohlášeny za nepřijatelné (ve většině případů samosoudcem, případně tříčlenným výborem soudců) již na podkladě dokumentů předložených stěžovatelem. Ostatní méně jasné případy posuzují bud tříčlenné výbory (jde-li o problém, jehož řešení je v rozhodovací činnosti Soudu již ustáleno), nebo sedmičlenné senáty soudců. Teprve pokud tímto způsobem není stížnost odmítnuta jako nepřijatelná, vyzve Soud žalovanou vládu k předložení stanoviska k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti. Nejčastějšími důvody nepřijatelnosti stížností jsou nevyčerpání účinných vnitrostátních prostředků nápravy, nepodání stížnosti ve lhůtě šesti měsíců od rozhodnutí o posledním vnitrostátním prostředku nápravy, zjevná neopodstatněnost nebo neslučitelnost ratione materiae s Úmluvou, kdy nelze na daný případ Úmluvu nebo její protokoly vztáhnout.

Příprava stanoviska vlády ke stížnosti

Ke zpracování stanoviska vlády potřebuje kancelář vládního zmocněnce znát obsah příslušného spisu (prakticky každá stížnost předpokládá, že ve věci proběhlo nějaké vnitrostátní řízení), často jsou užitečná i vyjádření nebo vysvětlení orgánů či osob, které se na vnitrostátním vyřizování věci podílely. To umožňuje nejenom pochopit spletitosti případu, ale i nahlédnout na věc očima toho, kdo s ní byl konfrontován někdy po řadu let. Součinnost se státními orgány, zejména soudy, je upravena zákonem č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány.

Veškerá dílčí vyjádření dotčených orgánů se zakládají do spisu vedeného kanceláří vládního zmocněnce. Zásadně se nesděluje ani štrasburskému Soudu, ani stěžovatelům, natož sdělovacím prostředkům, že např. předseda soudu X. Y. zaujal ve svém vyjádření k případu určitý postoj. Jediným písemným výstupem z této činnosti je stanovisko vlády podepsané vládním zmocněncem.

Průběh řízení před Soudem

Ke stanovisku vlády se následně může vyjádřit stěžovatel. Řízení před Soudem probíhá téměř výlučně písemně. Pouze výjimečně dospěje Soud k závěru, že z určitých důvodů je namístě konat ústní jednání (v případě České republiky proběhlo zatím pouze jedenáct ústních jednání).

Pakliže Soud v rozsudku konstatuje, že některé ustanovení Úmluvy nebo jejích dodatkových protokolů bylo porušeno, může přiznat úspěšnému stěžovateli spravedlivé zadostiučinění vyjádřené v penězích (pokrývá účelně vynaložené náklady řízení, náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy).

Během řízení před Soudem mohou strany uzavřít smír. V takovém případě se sice stát vyhne konstatování, že Úmluva byla porušena, zpravidla se ale předpokládá, že vyplatí stěžovateli určitý peněžitý obnos. Obdobně může být věc uzavřena na základě jednostranného prohlášení vlády o tom, že uznává namítané porušení a nabízí za ně odpovídající nápravu.

Věc, o které rozhodl rozsudkem sedmičlenný senát, může být postoupen velkému sedmnáctičlennému senátu, a to buď běžným senátem (má-li tento senát za to, že by mohlo dojít k odchylce od judikatury Soudu, nebo když jde o závažnou otázku výkladu Úmluvy), nebo ve tříměsíční lhůtě po vynesení rozsudku na žádost některé ze stran, avšak pouze ve výjimečných případech, když jde o závažnou otázku výkladu či používání Úmluvy nebo o důležitý problém obecného významu (o žádosti stran o postoupení rozhoduje pětičlenné kolegium soudců).

Výkon rozsudku Soudu

Na výkon odsuzujících rozsudků Soudu (a obdobně také smírných urovnání stížností) dohlíží Výbor ministrů Rady Evropy. Státy jej informují o splnění bezprostředních závazků vyplývajících z rozsudku (zaplacení částky na spravedlivém zadostiučinění či v rámci smírného urovnání záležitosti), Výbor ministrů však rovněž požaduje informace o obecných opatřeních směřujících k vyloučení rizika porušování Úmluvy ze stejného důvodu, z jakého byl stát právě odsouzen. Věc tak definitivně končí až tehdy, kdy Výbor ministrů přijme závěrečnou rezoluci o splnění všech závazků z rozsudku plynoucích.

Postavení vládního zmocněnce

Ve všech těchto fázích působí vládní zmocněnec, a to zpravidla samostatně, v mezích stanovených vládou, v závažnějších případech s předchozím souhlasem vlády či ministra spravedlnosti. Stanoviska vlády jsou zpracovávána ve spolupráci s dotčenými orgány, obdobně je tomu při uzavírání smíru se stěžovatelem. I když tedy má vládní zmocněnec a jeho kancelář určitou míru samostatnosti, nefunguje samozřejmě ve vzduchoprázdnu a respektuje politickou odpovědnost vlády za správu a plnění státního rozpočtu. Vládu rovněž pravidelně informuje o stavu agendy stížností vůči České republice.