Ministerstvo spravedlnosti pokračuje v přípravě zákona o ochraně oznamovatelů

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů prošel řádným mezirezortním připomínkovým řízením, během kterého byly vypořádány zásadně všechny uplatněné připomínky resortů i jiných připomínkových míst. Zohledněny nebo vysvětleny byly také mnohé připomínky neziskového sektoru. Návrh zákona o ochraně oznamovatelů, stejně jako ostatní zákony, které Ministerstvo spravedlnosti posílá do legislativního procesu (do vlády), byl schválen všemi předsedy koaličních poslaneckých klubů. Zákon nyní míří do komisí Legislativní rady vlády.

Ve veřejném prostoru se objevily informace, že nový zákon o ochraně oznamovatelů přináší „novou administrativní zátěž bez zásadních pozitiv". Proti tomuto tvrzení se Ministerstvo spravedlnosti ohrazuje. Administrativní zátěž klade na adresáty právní úpravy již samotná evropská směrnice složitým vymezením své věcné působnosti. V režimu směrnice je totiž možné oznamovat porušení kterékoliv povinnosti stanovené jedním ze zhruba 200 různých evropských předpisů, a to bez ohledu na závažnost porušení, tj. bez ohledu na to, zda jde o trestný čin nebo přestupek. Od adresátů právní úpravy se pak očekává, že budou schopni posoudit, zda oznamované jednání skutečně spadá, nebo nespadá do věcné působnosti směrnice. Návrh zákona o ochraně oznamovatelů tento problém nijak neposiluje, když k jednáním, která se mohou stát předmětem oznámení, jen přidává veškeré trestné činy. Je-li tedy námitka administrativní zátěže uplatňována vůči českému zákonodárci, máme za to, že je uplatňována na nesprávném místě.

Rozšíření věcné působnosti o všechny přestupky:

V prvé řadě uvádíme, že návrh zákona o ochraně oznamovatelů jde v otázkách věcné působnosti poměrně výrazně nad rámec evropské směrnice, když umožňuje v jeho režimu oznamovat veškeré trestné činy a v jedné z navržených variant také všechny přestupky s horní sazbou pokuty alespoň 200 000 Kč. Toto určení, reflektující povahu a závažnost (společenskou škodlivost) oznamovaného jednání, umožňuje nalezení rovnováhy mezi ochranou veřejných zájmů a významnými zásahy státu do sféry soukromoprávních i veřejnoprávních zaměstnavatelů. Upozorňujeme v této souvislosti, že ochrana oznamovatelů není výkonem státní správy, nýbrž činností, která směřuje výlučně „dovnitř" povinných subjektů. Domníváme se, že by rozšíření věcné působnosti o všechny přestupky mohlo nastolenou citlivou rovnováhu vychýlit v neprospěch části adresátů právní úpravy (především zaměstnavatelů), což by mohlo nepříznivě ovlivnit také jejich vztah k samotným oznamovatelům.

Anonymní oznamování:

Návrh zákona umožňuje, aby se příslušné osoby (zaměstnavatelé) anonymními oznámeními nezabývaly, tj. neuchovávaly je a neprošetřovaly. Záleží to však na posouzení daného zaměstnavatele: zákon nebrání tomu, aby zaměstnavatel, který bude k institutu oznamování přistupovat vstřícněji než jiní, anonymní oznámení (prostřednictvím příslušné osoby) přijímal, prošetřoval a na jeho základě pak přijímal nápravná opatření. Z tohoto důvodu jsou jakékoliv výhrady omezení ochrany u anonymních oznámení nepochopením toho, jak je právní úprava nastavena.

Zákon do popsané situace vstupuje až v okamžiku, kdy totožnost anonymního oznamovatele vyjde najevo, ať už při dobrovolném prošetřování anonymního oznámení, nebo jinak (např. z informací, které k zaměstnavateli či jeho příslušné osobě doputují z provozu externího systému nebo úředního postupu orgánů činných v trestním řízení). Právní účinky ochrany tedy nastupují z pohledu zákona v momentě, kdy je totožnost oznamovatele zaměstnavateli (příslušné osobě) známa. To však nijak nesnižuje ochranu těchto osob oproti situaci, kdy by tato byla formálně přiznávána již k okamžiku podání oznámení. Je potřeba chápat, že není v moci zákona zajistit ochranu osobě, již nikdo nezná, tj. jejíž totožnost není známa. Ostatně to vylučuje povaha věci – není zřejmé, jak by taková osoba měla být chráněna, tj. kým a jakými prostředky.

Mgr. Vladimír Řepka, tiskový mluvčí Ministerstva spravedlnosti

14. 9. 2022