Otec neuspěl u štrasburského soudu s námitkou diskriminace z důvodu státní příslušnosti

Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí Agarwal proti České republice vyhlášeném dnešního dne rozhodl, že svěření dítěte do péče matky v České republice nebylo v rozporu s právem otce dítěte na rodinný život a že otec neprokázal, že byl v řízení diskriminován z důvodu své státní příslušnosti. Námitky týkající se úpravy styku a délky řízení Soud odmítl, jelikož stěžovatel proti příslušným rozhodnutím nepodal ústavní stížnost.

Stěžovateli britského občanství a jeho české manželce se v březnu 2015 narodila v České republice dcera. Následně rodina pobývala ve Spojeném království, avšak v listopadu téhož roku matka s dcerou odjely zpět do České republiky. Návrh otce na navrácení dítěte do Spojeného království podaný dle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí byl zamítnut s tím, že obvyklé bydliště dítěte bylo v České republice. Matka podala návrh na svěření dítěte do péče. Stěžovateli byl ustanoven tlumočník a oběma rodičům byla nabídnuta mediace. Soud vydal v roce 2018 předběžné opatření o právu otce na styk. Téhož roku vydal rozsudek, kterým dítě svěřil do péče matky jednak kvůli jeho nízkému věku a také kvůli nestálým osobním poměrům otce, který cestoval mezi Spojeným královstvím a Českou republikou a nevylučoval přestěhování se do Indie, odkud pocházel, nebo do Spojených států amerických za prací. Soud uvedl, že mezi otcem a dcerou existovala jazyková bariéra, jelikož otec nehovořil česky, dítě z důvodu nízkého věku nehovořilo anglicky a pokusy otce hovořit na dítě jazykem hindi nebyly úspěšné, což připouštěl i sám otec. Předběžným opatřením vydaným v roce 2019 byl styk rozšířen. Stěžovatel měl po celou dobu řízení možnost dceru vídat, ať již v České republice, nebo ve Spojeném království, kam matka s dcerou jezdily, případně prostřednictvím Skype.

Štrasburský soud uvedl, že pokud jde o styková práva a namítanou nepřiměřenou délku řízení, stěžovatel nevyčerpal vnitrostátní prostředky nápravy, jelikož nepodal ústavní stížnost. Řízení o svěření dítěte do péče zahájila matka v době, kdy bylo dítěti osm měsíců. Otec, který v té době žil ve Spojeném království, požadoval přeshraniční střídavou péči a po přestěhování se do České republiky péči výlučnou nebo střídavou. Mezi rodiči panovaly napjaté vztahy a oba měli k dítěti silný citový vztah. Avšak osobní situace otce nebyla stabilní a mezi otcem a dítětem přetrvávala jazyková bariéra. Vzhledem k nízkému věku dítěte by změna bydliště a odloučení od matky mohly mít negativní dopad na psychický stav dítěte. Soud aproboval, že svěření dítěte do péče matky bylo vedeno nejlepším zájmem dítěte a tuto část stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Z téhož důvodu Soud odmítl námitku otce, že byl diskriminován z důvodu státní příslušnosti. Vnitrostátní soudy hledaly nejlepší řešení pro dítě a situace stěžovatele nebyla dostatečně stabilní, aby jeho dceři zajistila vhodné prostředí. Stěžovatel neprokázal, že by v obdobné situaci bylo s českým otcem zacházeno příznivěji. Soud tak uzavřel, že se stěžovatelem nebylo zacházeno rozdílně z důvodu jeho státní příslušnosti.

Rozhodnutí je konečné. Úplné znění rozhodnutí v anglickém jazyce najdete v databázi Evropského soudu pro lidská práva.

Přibližně za měsíc se objeví anotace rozhodnutí také v české databázi eslp.justice.cz.

Kancelář vládního zmocněnce

20. ledna 2023