Grosam proti České republice: Štrasburský soud znovu posoudí kárné řízení s exekutorem

Evropský soud pro lidská práva se bude znovu zabývat případem Grosam proti České republice. Ve věci původně v červnu letošního roku štrasburský soud rozhodl o porušení spravedlnosti kárného řízení se soudním exekutorem. Na žádost české vlády se ale případ dostal před velký senát tohoto soudu.

Původní rozsudek se týkal kárného řízení se soudním exekutorem, vedeného před zvláštním senátem Nejvyššího správního soudu. Ten v roce 2012 uznal exekutora kárně odpovědným a uložil mu pokutu 250 tisíc korun. Štrasburský soud v červnovém rozsudku shledal, že kárný senát NSS složený ze dvou soudců z povolání a čtyř přísedících (dvou exekutorů, advokáta a osoby vykonávající jiné právnické povolání) nebyl nezávislý a nestranný, jak požaduje Evropská úmluva o lidských právech.

Panel pěti soudců velkého senátu dnes vyhověl žádosti české vlády. Případ tedy znovu projedná v širším, sedmnáctičlenném kruhu soudců Evropského soudu pro lidská práva. Jeho definitivní rozsudek lze očekávat nejdříve koncem příštího roku.

Širší okolnosti případu Grosam

Původní rozsudek štrasburského senátu české úpravě vytkl způsob ustavování kárného senátu. Seznamy přísedících, z nichž předseda NSS vybírá členy kárného senátu losem, totiž podle rozsudku není transparentní a postrádá jasná kritéria, kterými se musí osoby odpovědné za sestavení seznamů řídit. Přísedící nejsou dostatečně chráněni proti vnějším tlakům, protože jejich hlavní příjmy pocházejí odjinud než z činnosti v kárném senátu, takže jsou institucionálně, hierarchicky a materiálně závislí na svých primárních zaměstnavatelích. Přísedící z řad soudních exekutorů a státních zástupců navíc podléhají dohledu a kárné pravomoci ministra spravedlnosti, který má vliv na jejich odměňování. Pochybnosti o nestrannosti přísedících exekutorů může vzbuzovat i okolnost, že jsou při absenci teritoriality soudních exekutorů přímými konkurenty kárně stíhaného kolegy.

Vláda požádala v září tohoto roku o postoupení věci velkému senátu. Rozsudku vytýkala zejména to, že Evropský soud nerespektoval svou roli, rozsah pravomocí a pravidla upravující jeho fungování. Stěžovatel totiž před vnitrostátními orgány ani ve stížnosti nezpochybnil složení kárného senátu jako takového. Soud se touto otázkou zabýval z vlastní iniciativy, což není jeho zvykem. Navíc se zaměřil na abstraktní přezkum právní úpravy kárných řízení, což mu nepřísluší, nikoliv na konkrétní okolnosti případu stěžovatele Grosama. Výhrady z červnového rozsudku vůči právnímu rámci přitom v podstatě vylučují zapojení přísedících do rozhodovací činnosti kárných orgánů, třebaže dosud soud ve Štrasburku zastával opačné stanovisko.

Překlad i anotace červnového rozsudku jsou k dispozici zde.

Kancelář vládního zmocněnce, Ministerstvo spravedlnosti ČR

15. listopadu 2022