Česká republika usiluje o opětovné projednání případu procesu s dvojnásobným vrahem u štrasburského soudu

Zmocněnec zastupující Českou republiku podal žádost, aby se případem stěžovatele odsouzeného na doživotí za dvojnásobnou vraždu zabýval velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Vláda se tak nesmířila se závěry jednoho ze senátů štrasburského soudu, který shledal, že trestní řízení proti stěžovateli nebylo spravedlivé.

Stěžovatel Robert Tempel byl souzen za vraždu dvou mladíků, k níž došlo v roce 2001. Krajský soud v Plzni si nebyl jistý jeho vinou, jelikož existovaly dvě rozporuplné verze událostí. Jednu zastával stěžovatel, druhou hlavní svědek obžaloby, kterého krajský soud nepovažoval za věrohodného.

Vrchní soud v Praze zprošťující rozsudek dvakrát zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. Zároveň nařídil, aby věc projednal a rozhodnul jiný senát stejného soudu. I ten dvakrát stěžovatele zprostil obžaloby. Vrchní soud proto rozhodl, že věc projedná jiný soud v jeho obvodu, konkrétně Krajský soud v Praze. Ten odsoudil stěžovatele na doživotí. Následné snahy stěžovatele o zvrácení verdiktu byly neúspěšné. Neuspěl ani s žádostí o odškodnění za průtahy daného řízení.

Postoupení velkému senátu jako výjimečný institut

V napadeném rozsudku se štrasburský soud nezabýval tím, zda stěžovatel vraždy spáchal, či nikoliv. Jeho přezkum se zaměřil na postup českých soudů. Přitom shledal, že vrchní soud opakovaně kritizoval hodnocení důkazů, ačkoli právě takové působení na podřízené soudy mu zákon zakazuje. V odůvodnění svých rozhodnutí zpochybnil nezávislost a nestrannost prvoinstančního soudu jen proto, že se neřídil jeho pokyny ohledně hodnocení důkazů. Podrobnější odůvodnění senátního rozsudku si můžete přečíst v předchozí tiskové zprávě nebo v samotném rozsudku.

Vláda podala žádost o postoupení věci velkému senátu. V takové, svou povahou výjimečné žádosti je třeba pečlivě zdůvodnit, s jakými principiálními otázkami se senát v rozsudku správně nevypořádal. „Ve věci Tempel senát především nevysvětlil, jakými kritérii se má nadřízený národní soud řídit při rozhodování o odnětí věci v případech, kdy podle něj podřízený soud opakovaně chybuje a nedospěje ke správnému rozhodnutí," uvedl zmocněnec pro zastupování před Evropským soudem pro lidská práva Vít Alexander Schorm. „Taková kritéria přitom považujeme za užitečná k tomu, aby se v budoucnu spolehlivě předešlo porušování Úmluvy," doplnil.

Do doby rozhodnutí o žádosti postoupení velkému senátu štrasburského soudu není rozsudek pravomocný. O žádostech rozhoduje pětičlenný panel soudců velkého senátu. V praxi bývá těmto žádostem vyhověno pouze ojediněle.