Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Přibil proti České republice

Evropský soud pro lidská práva včerejšího dne uveřejnil rozhodnutí ze dne 5. března 2019 ve věci Přibil proti České republice. Stížnost se týkala průběhu exekučního řízení, které vyústilo v nenávratnou ztrátu obchodního podílu stěžovatele. K porušení jeho práva na pokojné užívání majetku dle Soudu přesto nedošlo, jelikož se mohl domáhat odškodnění, a to buď dle zákona o odpovědnosti státu za škodu, nebo přímo po soudním exekutorovi, který je ze své činnosti odpovědný i v rovině soukromého práva. Soud zároveň posvětil právní úpravu, která neumožňuje podat vůči exekučnímu příkazu opravný prostředek, o němž by rozhodoval soud. O návrhu na zastavení exekuce sice rozhoduje sám soudní exekutor, nicméně v případě nevyhovění musí věc předložit k posouzení soudu. Stěžovatel tudíž v konečném důsledku nebyl zbaven ani práva na přístup k soudu.

Stěžovatel byl společníkem obchodní společnosti, v níž měl 35 % majetkovou účast. Dlouhodobé rozpory mezi společníky vyústily v podání návrhu na vyloučení stěžovatele ze společnosti. V této souvislosti zahájili ostatní společníci exekuční řízení s cílem vymoci splnění povinnosti stěžovatele zdržet se bez jejich souhlasu nakládání s dokumenty společnosti a nekontaktovat zaměstnance společnosti s žádostmi o informace. Stěžovatel s tímto postupem nesouhlasil, a proto zprvu na příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 15 120 Kč nereagoval. Pověřený soudní exekutor tak k vymožení této částky vydal exekuční příkaz, přičemž za tímto účelem postihl stěžovatelův obchodní podíl, i když mu muselo být zřejmé, že disponuje i jiným majetkem. Dle tehdy účinné úpravy měla exekuce stejný účinek jako zrušení účasti společníka soudem, a stěžovatelův podíl tak ze zákona přešel na společnost. Zbylí společníci si jeho podíl rozdělili a zahájili proces přeměny společnosti, čímž stěžovateli znemožnili obchodní podíl znovu nabýt.

Stěžovatel před Soudem namítal, že postupem soudního exekutora došlo k porušení jeho práva na pokojné užívání majetku dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, jelikož postižení obchodního podílu vhodnotě několika milionů pro vymožení nákladů exekuce bylo zjevně nepřiměřené a navíc předznamenalo jeho ztrátu. Danou námitku Soud odmítl pro nevyčerpání všech vnitrostátních prostředků nápravy. Shledal, že stěžovatel měl možnost domáhat se odškodnění za ztrátu obchodního podílu dle zákona o odpovědnosti státu za škodu, a sice z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora. Kromě toho mohl uplatnit občanskoprávní žalobu na náhradu škody také přímo proti exekutorovi. Ani jedné z těchto možností však nevyužil.

Stěžovatel dále namítal porušení práva na přístup k soudu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť proti exekučnímu příkazu nemohl podat opravný prostředek k soudu. Podle Soudu však jednání soudních exekutorů nejsou vyňata ze soudního přezkumu. Povinný může v rámci exekučního řízení kdykoliv podat návrh na zastavení exekuce. Návrh se sice podává k rukám soudního exekutora, ten je však povinen ho postoupit soudu, pokud mu sám nevyhověl. Samotný exekuční příkaz lze nadto napadnout ústavní stížností přímo u Ústavního soudu. Tato námitka stěžovatele byla tudíž zjevně neopodstatněná.

Kancelář vládního zmocněnce

29/10/2018