obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sedlák proti České republice

Dnes zveřejněným rozhodnutím ze dne 30. srpna 2016 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl pro zjevnou neopodstatněnost stížnost, ve které stěžovatel namítal porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 Evropské úmluvy o lidských právech v souvislosti s tvrzenou podjatostí samosoudkyně rozhodující v jeho trestní věci.

V říjnu 2008 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele, tou dobou vykonávajícího praxi advokáta, pro trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky. V dubnu 2009 byl stěžovatel obžalován a v srpnu téhož roku ho Městský soud v Brně shledal vinným a uložil mu mj. podmíněný trest odnětí svobody. K odvolání stěžovatele následně opakovaně rozhodoval Krajský soud v Brně, který nakonec v květnu 2010 sám rozhodl tak, že uznal stěžovatele vinným dle obžaloby a navíc uložil stěžovateli trest zákazu výkonu činnosti advokáta. V průběhu řízení stěžovatel neúspěšně namítal podjatost soudkyně městského soudu, která v rámci hlavního líčení mj. nevyhověla jeho žádosti o provedení některých důkazů a při vyhlášení rozsudku v srpnu 2009 jej označila za odsouzeného namísto za obžalovaného; soudkyně měla mít navíc intimní vztah se soudcem D., který byl dříve vyloučen pro podjatost v jiném řízení, kde stěžovatel vystupoval jako právní zástupce.

Soud ve Štrasburku připomněl, že soudce je třeba obecně pokládat za nestranné, dokud není prokázán opak. V projednávané věci stěžovatel pádné důkazy na podporu svých tvrzení nepředložil. Soudkyně se sice dopustila určitých procesních pochybení, tato byla nicméně následně napravena, přičemž soudkyně veškerá svá rozhodnutí vždy řádně odůvodnila. Pochybnosti o její nestrannosti přitom nemohl zavdávat ani tvrzený vztah se soudcem D., který dříve rozhodoval ve zcela nesouvisející věci a do trestní věci stěžovatele nijak nezasahoval. Evropský soud přisvědčil námitce vlády, podle které byla případná pochybení na prvním stupni soudního řízení zhojena v řízením navazujícím. Připomněl, že na spravedlivost řízení chráněnou článkem 6 Úmluvy je třeba nahlížet ve světle celého řízení, přičemž námitku podjatosti lze obecně zhojit vyššími soudy v rámci navazujícího řízení, mají-li tyto soudy tzv. „plnou jurisdikci“. V projednávané věci bylo konkrétně třeba, aby se nejen zabývaly námitkou podjatosti, ale aby mohly napadené rozhodnutí nižší instance zrušit, případně rozhodnout samy. Jelikož konečný rozsudek v trestní věci stěžovatele vydal odvolací soud, který napadený rozsudek soudkyně městského soudu v plném rozsahu zrušil a o otázce viny a trestu stěžovatele rozhodl sám, řízení bylo možné v souhrnu označit za spravedlivé.

 

Kancelář vládního zmocněnce, 22/09/2016