obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ledvina proti České republice

Svým rozhodnutím ze dne 23. února 2016, zveřejněným dne 17. března 2016, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl stížnost, v níž se stěžovatel dovolával svého práva na respektování soukromého života a práva na spravedlivý proces ve smyslu článků 8 a 6 Evropské úmluvy o lidských právech, a to zčásti pro ztrátu postavení oběti a zčásti pro zjevnou neopodstatněnost.

Stěžovatel byl odsouzen pro spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a přijímání úplatku, přičemž k jeho odsouzení bylo využito výsledků nasazení operativně pátracích prostředků – prostorových odposlechů jeho kanceláře. Vnitrostátní trestní řízení proběhlo dvakrát před čtyřmi soudními instancemi. Ústavní soud nejprve ve zrušujícím nálezu konstatoval porušení dovolávaných ustanovení Úmluvy, obecné soudy se následně vypořádaly s výtkami Ústavního soudu a doplnily dokazování. Navazující druhá ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

Soud ve Štrasburku rozhodl, že pokud jde o první část trestního řízení, Ústavní soud konstatoval porušení práv stěžovatele a zrušil rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel se tak dostal do postavení, ve kterém se nacházel na počátku řízení, a ztratil tak postavení oběti.

Ve druhé fázi řízení se obecné soudy otázkou zákonnosti povolení a prodloužení prostorových odposlechů dle pokynů Ústavního soudu opětovně důkladně zabývaly a doplnily požadovaným způsobem dokazování. Posléze dospěly k závěru, že prostorové odposlechy byly nařízeny v souladu se zákonem. Dle názoru Soudu řízení před obecnými soudy po zrušujícím nálezu Ústavního soudu představovalo dostatečně účinný přezkum námitek stěžovatele týkajících se prostorových odposlechů na poli článku 8 Úmluvy. Soud současně neshledal porušení článku 6 Úmluvy, pokud jde o přípustnost záznamů prostorových odposlechů jako důkazů v trestní věci stěžovatele. Tato část stížnosti byla tudíž odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Evropský soud pro lidská práva tak v podstatě vyhověl předběžným námitkám vzneseným vládou.

 

17. března 2016

kancelář vládního zmocněnce