obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Zefektivnění ochrany dětí

Výstupy pracovní skupiny pro otázky mezinárodních únosů dětí a výkonu rozhodnutí odnětím dítěte

 

Zajistit větší ochranu dětem je jednou z priorit ministerstva spravedlnosti, a proto ministr Jiří Pospíšil jmenoval v březnu tohoto roku pracovní skupinu pro otázky tzv. mezinárodních únosů dětí a výkonu rozhodnutí odnětím dítěte. Vzhledem k  ukončení činnosti této pracovní skupiny předkládá ministerstvo závěry plynoucí z vypracovaných analýz.

 

 

1.    Pracovní skupina (časový harmonogram, cíle)

 

1.1.  Časový harmonogram

Dne 15. března 2007 rozhodl ministr spravedlnosti o zřízení pracovní skupiny pro  otázky mezinárodních únosů dětí a výkonu rozhodnutí odnětím dítěte. Pracovní    skupina ukončila svoji činnost ke dni 30. června 2007.

 

1.2.  Cíle

Hlavní úkoly pracovní skupiny: zpracovat stručnou analýzu a návrh opatření ke zlepšení a zrychlení aplikace Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 českými orgány a dále zpracovat stručnou analýzu a návrh opatření ke zlepšení a zrychlení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte.

 

1.3.  Oblasti, kterými se skupina zabývá:

 

·         Problematika tzv. mezinárodních únosů dětí

 

Stávající právní úpravy. Otázka tzv. mezinárodních únosů dětí je v českém právním prostředí upravena dvěma předpisy. Jednak je to Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (dále jen Úmluva), a jednak Nařízení Rady (ES) č.2201/2003, pro které se vžilo označení Brusel II bis. Vztah Bruselu II bis k Úmluvě je komplementární, to znamená, že v rámci EU se přednostně použije Brusel II bis pro stejný okruh otázek, které řeší i Úmluva. Tyto předpisy jsme povinni plnit vzhledem ke skutečnosti, že jsme jedním ze signatářů Úmluvy a zároveň jsme členským státem Evropské unie

 

Popis fungování právních norem. Úmluva stojí na zásadě, že dítě má být navráceno do prostředí z něhož bylo protiprávně přemístěno. Nařízení Brusel II bis je k nenavracení dětí ještě přísnější, protože umožňuje navrácení dítěte do obvyklého bydliště i v případě, že dítěti hrozí nebezpečí fyzické nebo duševní újmy, ale jen za podmínky, že jsou přijata vhodná opatření k zajištění ochrany dítěte po jeho navrácení. Pro oba předpisy je společné, že kladou stěžejní důraz na zájem dítěte. Soudy podle Haagské úmluvy nerozhodují o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do výchovy, ale o navrácení dítěte. Je v zájmu dítěte, aby řízení ve věci samé probíhalo v místě jeho obvyklého bydliště, tedy aby nebylo vytrháváno ze svého obvyklého prostředí a aby konfliktem mezi rodiči bylo zasaženo co nejméně. Z tohoto důvodu stanoví Haagská úmluva pro vyřízení lhůtu šesti týdnů. Navíc v obou předpisech platí, že soudy posledního obvyklého pobytu dítěte před přemístěním či zadržením jsou příslušné rozhodovat o výchově.

 

Problémy se současným způsobem aplikace mezinárodních úmluv. Řešení rodinných konfliktů je i při existenci sebelepších právních norem vždy problematické. Důležitá je u těchto typů sporů rychlost řízení. Cílem ministerstva spravedlnosti je proto nejen uzpůsobit české právní předpisy v této oblasti platným mezinárodním úmluvám, ale také, ve spolupráci se zainteresovanými subjekty, zajistit co nejhladší aplikaci těchto předpisů v praxi. Stávající praktické nedostatky v řešení sporů jsou spojené především s lidským faktorem.

K protiprávnímu přemístění či zadržení dítěte dochází nejčastěji z důvodu konfliktu rodičů, a právě neschopnost dohody mezi nimi často řešení situace velmi komplikuje a také protahuje. V této fázi mohou velmi účinnou roli sehrát třetí osoby, vystupující v pozici vyjednavačů či mediátorů, které svým neutrálním postojem k oběma stranám sporu napomáhají najít konstruktivní řešení přijatelné pro obě strany. Jejich pozici je potřeba do budoucna posílit.

Dalším krokem, jak zefektivnit průběh řízení, je docílit, aby činnost Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí byla do budoucna ještě více zaměřena právě na ochranu práv dítěte, jinými slovy, aby ve sporu dvou rodičů tento orgán zastával právě zájmy dítěte, a nikoli jedné ze zúčastněných stran.

Vlekoucí se spory může dále urychlit přímá spolupráce mezi soudci státu původního obvyklého bydliště a státu, kam bylo dítě přemístěno. Česká republika již prostřednictvím ministerstva spravedlnosti určila styčného soudce ve věcech rodinného práva, který mimo jiné zprostředkovává výměnu informací mezi soudci či mezi ústředním orgánem a soudem.

V neposlední řadě představuje velký problém v této souvislosti také nízké právní povědomí veřejnosti, které je způsobeno mimo jiné i nedostatečnou prevencí. Ministerstvo spravedlnosti proto usiluje o zvýšení a zkvalitnění právní informovanosti občanů tak, aby soudní řízení o navrácení dítěte bylo až posledním krokem. Jako příklad může sloužit leták s názvem „První pomoc mezinárodním rodinám v krizi“.

 

 

·         Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí

 

Stávající platná právní úprava. Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí se řídí občanským soudním řádem (§ 272 a násl.). Postup soudů a orgánů péče o dítě je v této oblasti detailněji upraven novou instrukcí č. 142/2007-Org., která určuje součinnost soudů, orgánů péče o děti, zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, zdravotnických zařízení a orgánů policie při výkonu soudních rozhodnutí. Tento institut upravuje v prvé řadě vnitrostátní oblast spojenou s neplněním soudních rozhodnutí o výchově dětí. Řeší také mezinárodní problematiku při navrácení dítěte.

 

Popis postupu soudu při výkonu rozhodnutí. Podle platné právní úpravy jsou soudy povinny postupovat proti tomu, kdo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, soudní rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi či rozhodnutí o navrácení dítěte. Řízení se zahajuje buď na návrh, nebo je zahájí soud sám z úřední povinnosti. Návrh podává zpravidla rodič, jemuž bylo dítě podle rozhodnutí soudu svěřeno do výchovy, nebo rodič, jemuž nebyl umožněn styk s dítětem podle rozhodnutí. Před nařízením výkonu rozhodnutí soud písemně nebo ústně vyzve toho, kdo neplní schválenou dohodu či rozhodnutí, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil (v případech, kdy je nepochybné, že výzva nemůže vést povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí či dohody, soud nemusí povinného vyzvat). Soud může rovněž požádat o součinnost příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí, pokud takový krok nepovede k průtahům. Soud nařídí výkon rozhodnutí v případě, že není uposlechnuto výzvy, nebo když výzva z relevantních důvodů nebyla realizována, a to formou pokuty, příp. opakovaným ukládáním pokut, nebo nařízením odnětí dítěte od rodiče, u kterého dítě podle rozhodnutí nebo dohody být nemá. Soud při rozhodování přihlíží k okolnostem – bere v potaz věk dítěte, zda rodič reagoval na výzvu, zda jde o první porušení povinnosti, nebo zda se naopak jedná o notorické neplnění uložených povinností. Soud ve věci rozhodne usnesením, proti kterému je přípustný opravný prostředek. Samotné provedení výkonu rozhodnutí provádí soud  v součinnosti s příslušnými orgány, a to co nejšetrnějším způsobem vůči dítěti. Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je možné podat odvolání.

 

Problémy s výkonem rozhodnutí podle platné právní úpravy. Problémem je především délka trvání soudního řízení (někdy i několik let). Právě dlouhé trvání soudního řízení dává rodiči, který má dítě proti rozhodnutí soudu u sebe, možnost dítě ovlivnit natolik, že následně prováděný výkon rozhodnutí negativně dopadá na psychiku dítěte. Dlouhé trvání řízení může mít dopad i na zachování citových pout dítěte k rodiči, který je má mít na základě rozhodnutí soudu v péči, avšak v důsledku nerespektování tohoto rozhodnutí druhým rodičem tomu tak není. Vleklý spor u soudu je celkově náročný na psychiku všech zúčastněných a nejvíce pak logicky zasahuje křehkou psychiku dítěte. Další komplikaci pro hladký průběh soudního řízení představuje, že se rodič s dítětem v některých případech před státními orgány skrývá. Problematická je rovněž přítomnost neukázněného rodiče při výkonu rozhodnutí, což často vede k vyhrocení celé situace, a také skutečnost, že vykonavatelem soudního rozhodnutí bývá osoba bez psychologického vzdělání, a tudíž mnohdy bez vhodného přístupu.

 

 

 

2.    Informační materiály

 

Ze závěrů pracovní skupiny vyplynulo, že v oblasti rodinného práva je potřeba výrazně posílit prevenci a informovanost občanů v této oblasti. Není sporu o tom, že primární odpovědnost za blaho dítěte leží na jeho rodičích. Ti však, aby mohli činit kvalifikovaná rozhodnutí, musí mít k dispozici kvalitní právní informace a hlavně znát existující funkční mechanismy řešení. K dosažení toho, aby soudní řešení bylo až posledním východiskem sporu týkajícího se výchovy nezletilého dítěte, mohou zásadně přispět právě nejrůznější preventivní opatření.

 

 

2.1.  Pro širokou veřejnost

 

2.1.1.     Leták „První pomoc mezinárodním rodinám v krizi“. Cílem tvůrců letáku je obecně informovat veřejnost o platných právních normách, jimiž se řídí spory o dítě při rozpadu mezinárodních rodin, a varovat před možnými  problémy a právními důsledky, které mohou vzniknout kvůli chybnému či zkratkovitému jednání jednoho z rodičů.

2.1.2.     Brožura "Pro bezstarostný život dětí". Materiál popisuje rodinnou politiku vlády zacílenou na zvýšení ochrany práv dítěte.

 

2.2.  Pro odbornou veřejnost

 

2.2.1.     Informace pro ambasády. Ambasádám byl rozeslán materiál s podrobným   popisem problematiky rozpadu mezinárodních rodin z toho důvodu, aby mohly českému občanovi v zahraničí poskytnout informaci a radu.

2.2.2.     Informace pro soudy. Materiál informoval předsedy soudů o závěrech ze zasedání Zvláštní komise pro provádění Úmluvy a o tom, jak konkrétně v praxi postupovat a jak spolupracovat s orgány sociálně právní ochrany dětí.

 

 

 

3.    Vzdělávací akce

 

3.1.  Seminář pro soudce „Sjednocení rozhodovací praxe soudců ve věcech péče soudů o nezletilé s mezinárodním prvkem“. Vzdělávací akce se uskutečnila dne 4. 6. 2007 v budově MSp.

 

3.2.  Mezinárodní konference k problematice mezinárodních únosů dětí. Jedním z projektů, které skupina již doporučila ministrovi spravedlnosti, je uspořádání mezinárodní konference k danému tématu. Tato konference se uskuteční ve dnech 15. – 16. října 2007 v Praze. Hlavním cílem konference je vytvořit platformu pro výměnu informací, zkušeností a názorů mezi domácími i zahraničními soudci, advokáty, akademiky, zástupci příslušných státních orgánů a neziskových organizací. Konference si rovněž klade za cíl zvýšit všeobecné povědomí veřejnosti o této problematice a svými teoretickými i praktickými výstupy přispět k nalezení řešení aktuálních soudních, legislativních i procedurálních problémů v této oblasti.

 

 

 

4.    Legislativní záměry a návrhy řešení

 

4.1.  Novela OSŘ (§ 272 a násl.)

 

Návrhy na zkvalitnění právní úpravy:

 

V obecné rovině snahy odborníků směřují k urychlení soudního řízení a k vyřešení otázky, jak zabránit ovlivňování dítěte jedním z rodičů, v důsledku kterého nelze výkon rozhodnutí provést tak, aniž by dítě utrpělo výraznější psychické následky.

 

Dále jsou zvažovány tyto konkrétní kroky:

 

·         v případě, že soud zjistí ovlivňování dítěte jedním z rodičů (tzv. syndrom zavrženého rodiče),    rozhodne o umístění dítěte do „vhodného prostředí“ – tj. k vhodné osobě či vhodného zařízení

 

·         zavedení centralizovaného specializovaného pracoviště pro celou Českou republiku nebo vypracování seznamu „vhodných prostředí“, ve kterém by působili odborníci na dětskou psychiatrii a psychologii, kteří by spolupracovali se zvlášť vyškoleným výkonným úředníkem – specialistou

 

·         specializované pracoviště by mohlo zároveň povinně ze zákona provádět asistenci při řízeném styku dítěte s rodičem, kterého delší dobu nevidělo (tzv. navykací režim)

 

·        zavedení možnosti přerušit ve výjimečně odůvodněných případech (je-li takový krok  v zájmu dítěte) výkon rozhodnutí; přerušit řízení by mohl soud na dobu nejdéle 3 měsíců; během tohoto období by se mělo usilovat prostřednictvím nejrůznějších opatření – návštěvy specializovaných zařízení či návštěvy mediátora – o dosažení narovnání vztahů rodičů vzhledem k dítěti  a celkovému zklidnění situace

 

·         zajištění přítomnosti dětského psychologa u výkonu rozhodnutí v odůvodněných případech

 

·         posílení spolupráce mezi soudy a orgány sociálně právní ochrany dětí – především ve věci zjištění optimálního postupu odnětí dítěte; soud by také mohl požádat orgán, aby zjistil názor dítěte, pokud je to s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost možné

 

·         stanovení počtu pokut, které budou uloženy osobě neplnící dobrovolně soudní rozhodnutí, jímž  byl upraven rozsah styku rodiče s dítětem, resp. soud uvede důvod upřednostnění opakovaného ukládání pokut před výkonem rozhodnutí nebo povinností navrátit dítě

 

 

 

4.2  Zavedení zvláštního řízení podle Haagské úmluvy o civilních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 a zvláštní příslušnosti soudu

 

Za účelem zrychlení řízení se jako vhodná jeví následující opatření:

 

·        sjednocení vyřizování sporů podle Haagské úmluvy u jednoho soudu, ideálně v obvodu soudu, kde je sídlo ústředního orgánu podle Haagské úmluvy (u nás Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně), kde by tyto věci vyřizoval specializovaný senát

 

·         stanovení lhůt pro daný typ řízení

 

·         rozhodnutí by tak mohlo být vydáno ve zkráceném řízení, aniž by bylo nutné nařizovat jednání

 

·         těžiště dokazování v listinných důkazech – soudce by měl vést řízení podle Haagské úmluvy tak, aby dokazování omezil jen na zjištění vyžadovaná Haagskou úmluvou, jež jsou nezbytná pro rozhodnutí ve věci samé

 

·         přijetí úpravy, která umožní soudci uložit v rozsudku o navrácení podmínky
a záruky – například formou tzv. mirror orders, kdy dožadující stát obvyklého pobytu vydá stejný předběžný příkaz, jako byl vydán v České republice, a to až do doby rozhodnutí ve věci samé; za tímto účelem soudy komunikují buď přímo, nebo prostřednictvím ústředních orgánů

 

·         z důvodů urychlení komunikace řada států zřídila institut tzv. styčného soudce

 

4.3.  Změna kancelářského řádu

 

K urychlení rozhodování a možnosti sledování délky řízení a způsobu vyřízení návrhu na výkon rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte přispěje:

 

·         oddělení spisu výkonů rozhodnutí ve věcech péče o dítě od opatrovnických spisů

 

·         vedení podrobnější statistiky týkající se podaných návrhů výkonu rozhodnutí
o výchově nezletilého, délky řízení a způsobů rozhodnutí

 

·         jasné grafické označení spisu s návrhem na výkon rozhodnutí o výchově nezletilého