obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Zahraniční zkušenosti s elektronickým monitoringem

Historie

Elektronický monitoring vznikl zprvu jako teoretický koncept, jehož autorství je připisováno psychologu z Harvardské univerzity R. K. Schwitzgebelovi a jeho bratru dvojčeti R. Schwitzgebelovi (příjmení později zkracováno na Gable). Po experimentech na začátku šedesátých let bylo za spolupráce se skupinou studentů a dobrovolníků zkonstruováno elektronické monitorovací zařízení jako terapeutický nástroj pro kontrolu chování osob podmíněně propuštěných z výkonu trestu a psychicky nemocných. V roce 1964 byl na přístroj dokonce udělen patent. Další vývoj byl ovšem přerušen, jednak s ohledem na technické obtíže a jednak z obav před příliš velkým zasahováním do života sledovaných osob.

Na počátku osmdesátých let se soudce J. Love z Albuquerque (Nové Mexiko, USA) inspiroval jedním z dílů komiksu o Spidermanovi a zahájil ukládání trestních sankcí kontrolovaných pomocí monitorovacího zařízení. Tvůrci komiksu v zmíněné epizodě nechali Spidermanovi nasadit radiový náramek, jehož prostřednictvím hlavní záporná postava mohla sledovat, kde se nachází.  Pro potřeby soudu podobné zařízení vyrobil M. T. Goss, bývalý obchodní zástupce počítačové firmy Honeywell, a v roce 1983 byla tato forma kontroly uložena prvním pěti odsouzeným. Krátce poté začaly fungovat podobné programy na Floridě, technicky za pomoci manžety (náramku), kterou vynalezl T. Moody. Během dalších šesti let již přístroje pro elektronický monitoring vyrábělo dalších šestnáct dodavatelů. V té době se americká vězení potýkala se značnou přeplněností, a proto byl po pilotních programech elektronický monitoring osob rozšířen do legislativy většiny států USA. Koncem roku 1989 bylo již ročně elektronicky monitorováno 12 - 14 tisíc podmíněně odsouzených a 1 300 podmíněně propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. O desetiletí později bylo v USA elektronické monitorování uplatněno již u sta tisíc osob.

Používané technologie

Spojené státy americké jako průkopnická země v zavádění elektronického monitorovacího systému disponují i nejširší paletou forem elektronické kontroly odsouzených. Tzv. aktivní technologie permanentní signalizace (continously signaling equipment) spočívá v umístění vysílače na těle sledované osoby (obvykle náramku na kotníku či zápěstí), který komunikuje s přijímačem (tzv. kotvou) a ten prostřednictvím telefonické/datové linky předává signály do monitorovacího centra. Monitorovací centrum má k dispozici informace o individuálním časovém plánu uloženého trestu každé sledované osoby a uchovává data o všech zasílaných signálech. Systém sděluje centrále příchod a odchod sledované osoby a ihned informuje pověřenou osobu o každém porušení stanovených pravidel, tj. o pozdním příchodu či odchodu z bydliště v době stanovené pro trest domácího vězení. Systém umožňuje i ochranu osob, které má odsouzený zákaz kontaktovat, za předpokladu, že chráněná osoba u sebe má odpovídající technické zařízení. Systém lze využít i pro kontrolu zákazu vstupu do vymezených prostor (např. fotbalový stadion), pokud je zde umístěno zařízení reagující na vysílače monitorovaných osob.

Další používanou technikou je tzv. pasivní technologie plánovaného kontaktu (programmed contact equipment), která spočívá v opakovaném náhodném kontrolování odsouzeného prostřednictvím pevné telefonní linky, aby bylo potvrzeno, že se nachází doma. Pro ověření, že odpovídá opravdu odsouzený, se používají různé způsoby. Časté je přiblížení monitorovacího náramku k přijímači spojenému s telefonem a vyslání ověřovacího signálu. Využívá se rovněž hlasové oveření, kdy jsou v systému monitorovacího centra nahrána slova, která namluvila monitorovaná osoba. Ta je na základě automatické výzvy v rámci monitoringu zopakuje a počítač vyhodnotí jejich shodu s nahraným záznamem. Modernější zařízení pracují s ověřením na základě využití biometrických údajů v podobě otisku palce či dokonce skenování sítnice oka.

Aparáty používané pro elektronický monitoring rovněž umožňují kontrolovat, zdali sledovaná osoba nekonzumovala alkohol. Součástí zařízení je dechový alkoholtester, který o výsledku provedeného měření informuje monitorovací centrum.

Uvedená zařízení slouží nejen pro kontrolu trestu domácího vězení, ale jsou používána i pro kontrolu toho, zda odsouzený plní soudem uložené povinnosti na pracovišti či v léčebném zařízení.

U všech výše popsaných zařízení, která využívají radiofrekvenční technologii, lze po technické stránce hovořit o elektronickém monitoringu první generace. Přístroje mohou pouze potvrdit, že se monitorovaná osoba zdržuje v místě určeném soudem. Ovšem v případě, že se tato osoba rozhodne pro porušení stanovených pravidel a opustí vymezenou zónu, stává se z pohledu monitorovacího systému neviditelnou. Řešení uvedeného problému přinesla dnes již běžně známá technologie GPS (Global Positioning System), jež dokáže osobu s určitou přesností lokalizovat. V roce 1996 započaly v USA experimenty s využitím této technologie pro potřeby elektronického monitoringu. První přístroje tohoto typu však nebyly pro monitorované osoby příliš komfortní, neboť kromě náramku umístěného kolem kotníku musel dotyčný nosit samostatnou tašku se zařízením pro přenos signálu a měl povinnost zařízení pravidelně dobíjet.

Tato forma monitoringu tzv. druhé generace umožňuje vymezení zón, do kterých nemůže monitorovaný vstoupit (např. hřiště, parky), a byla dále rozvíjena především s očekáváními, že bude efektivní kontrolou pachatelů závažné trestné činnosti např. se sexuálním podtextem. Právě možnosti, které systém GPS nabízí pro kontrolu nebezpečných pachatelů, vedly k tomu, že tento systém začal být testován i v Evropě. V roce 2000 došlo ve Velké Británii k zavraždění osmileté dívky sexuálním deviantem. Pobouřená veřejnost volala po efektivní kontrole pachatelů závažné kriminality a jedním z opatření bylo i rozšíření doposud používaných technologií elektronického monitoringu (využíván od roku 1995) o technologii GPS.

Trest domácího vězení

Trest domácího vězení je jeden z nejstarších trestů, které lidstvo zná. V minulosti se mu musel podrobit apoštol Pavel, Galileo Galilei či carská rodina v roce 1918. Efektivní výkon tohoto trestu byl ale vždy poměrně problematický, neboť bylo nutné zabezpečit, aby odsouzený stále přebýval ve svém vymezeném domově. To bylo možné zajistit jen postavením stráže či namátkovou kontrolou. Teprve mohutný rozvoj technologií ve 20. století dokázal tento problém vyřešit; začala existovat možnost zavedení nové formy kontroly - elektronické.

Trest domácího vězení existuje nejčastěji jako alternativní typ sankce k odnětí svobody v nápravném zařízení, jako opatření v rámci dohledu nad podmíněně odsouzeným i jako samostatný druh trestu. Ve svém moderním pojetí začal být trest domácího vězení užíván v USA během osmdesátých let minulého století (house arrest/home confinement). Tato původní americká verze měla výrazně punitivní (retributivní) charakter, přičemž zásadní roli hrály ekonomické úvahy (předpokládané nižší náklady ve srovnání s uvězněním v nápravném zařízení, reakce na přeplněnost věznic). V popředí nestála snaha o nápravu pachatele, spíše se kladl důraz na jeho potrestání a omezení. Poměrně brzy (ve druhé polovině 80. let 20. století) se v USA začalo při kontrole odsouzených užívat elektronického sledování, přičemž počet elektronicky monitorovaných osob záhy narostl na několik tisíc. V USA a Kanadě je hojně uplatňován tzv. back–end (back door) typ domácího vězení, kdy se odsouzený domácímu vězení podrobuje po odpykání trestu odnětí svobody. Vychází se z předpokladu, že takové opatření snižuje pravděpodobnost opětovného spáchání trestných činů, popř. že se prodlužuje interval mezi propuštěním z výkonu trestu a opětovným pácháním trestné činnosti.

Evropské země se při výkonu monitorovaného domácího vězení snaží klást větší důraz na nápravnou funkci trestu, jenž je spojována s různě účinnými rehabilitačními programy, zaměřenými na osobnost pachatele.

V západní Evropě, zejména v Německu, probíhala však také poměrně bouřlivá diskuse o etické stránce elektronického monitorování. Tento instrument kontroly odsouzených bývá někdy vnímán jako součást snahy státu i jiných subjektů zasahovat pomocí rychle se rozvíjejících technologií do soukromé sféry občanů. Argumenty proti užívání domácího vězení jako alternativního trestu jsou živeny obavami z tzv. net widening efektu: soudy mohou upadnout v pokušení používat domácí vězení nikoli jako alternativu k podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, ale naopak jako alternativu k podmíněnému odsouzení, čímž v důsledku dochází k zostření represe. Dodejme ještě, že v německém experimentu, jenž testoval užití elektronického monitoringu, vnímali domácí vězení velmi negativně ti probandi, u nichž mělo toto opatření nahradit vyšetřovací vazbu. Byli totiž ohroženi dvojím rizikem: uvalením vazby v případě zmaření domácího vězení a následně trestem odnětí svobody za trestný čin, přičemž by se doba strávená v domácím vězení do délky trestu nezapočítávala.

 

V evropských zemích není zpravidla možno domácí vězení nařídit bez souhlasu odsouzeného, popř. i členů jeho domácnosti. Hlavní motivací pro odsouzené, aby souhlasili s domácím vězením a elektronickým monitorováním, je snaha vyhnout se pobytu v nápravném zařízení, což je vnímáno jako citelnější újma. Stejnou motivaci k souhlasu lze vysledovat i u rodinných příslušníků odsouzených. V případě mladistvých odsouzených lze naopak spekulovat o zvýšeném napětí mezi dětmi a rodiči, kteří se je pokoušejí disciplinovat. Negativní dopad může mít domácí vězení na širší sociální síť přátel a příbuzných odsouzeného. Většina odsouzených totiž svou povinnost podřizovat se režimu domácího vězení tají a ze strachu ze stigmatizace se stahuje více do soukromí, což bývá přáteli a známými nezřídka vnímáno jako nezájem či nezdvořilost. Ač nošení náramku označuje část osob za fyzicky nepohodlné, samotný princip elektronického sledování bývá hodnocen kladně: jako nástroj vynucující určitou disciplínu, který je nestranný a postihuje odsouzeného jen nezbytnou měrou. Pociťován je symbolický charakter náramku, jenž pachatele neustále upomíná na jeho status a povinnosti. Důležité je, aby odsouzený znal přesně pravidla, jimiž se musí během domácího vězení řídit. Není účelem domácího vězení vystavit odsouzeného nejistotě a strachu, proto musí být každý monitorovaný přesně poučen, která jednání se považují za porušení podmínek a mohou vést k nařízení výkonu trestu odnětí svobody. 

 

Největší výhodou trestu domácího vězení je možnost poměrně efektivně a přitom šetrně ovlivňovat chování odsouzeného. Elektronická kontrola dává šanci vštípit odsouzenému určité návyky a naučit jej pravidelnému dennímu režimu nikoliv v nápravném zařízení, ale přímo v jeho vlastním prostředí. Nasazení náramku dává odsouzenému jasně najevo, že společnost odmítá jeho dosavadní způsob života a požaduje, aby jej radikálně změnil. Jsou-li příslušné orgány s to zjistit, kde se odsouzený v daný okamžik nachází, mohou snáze dohlížet na dodržování dalších omezení či povinností uložených mu soudem v rámci dohledu. U domácího vězení v tomto pojetí značně ustupuje punitivní charakter sankce a domácí vězení je vnímáno spíše jako léčebná terapie vedoucí k nápravě odsouzeného.

 

Využívání systému elektronického sledování v Evropě

V evropských zemích je elektronické sledování (elektronický monitoring, EM) v rámci trestní justice využíváno od devadesátých let minulého století, a to rozmanitými způsoby, které se v jednotlivých zemích liší. Někde představuje samostatný druh trestní sankce, jinde je součástí stanovených podmínek (výkonu kontroly) při podmíněném odsouzení či při uložení některého alternativního trestu. Elektronické sledování je využíváno i v rámci výkonu trestu odnětí svobody, a to v různé formě - jako nástroj kontroly pobytu odsouzeného po dobu výkonu části trestu mimo věznici (v bydlišti odsouzeného), v rámci projektů tzv. otevřených věznic, při kontrole pohybu odsouzených během krátkodobých pobytů mimo věznici (práce, propustky apod.), anebo při kontrole a řízení vězňů uvnitř věznic. EM může být jedním z omezení v rámci zkušební doby podmíněného odsouzení, podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bez dohledu, či s dohledem. A konečně, v některých zemích slouží tento prostředek i pro nahrazení vazby, a to buď jako samostatné opatření nahrazující vazbu, nebo jako kontrolní prvek v případě nahrazení vazby některým alternativním opatřením, které daný právní řád připouští.

V souladu s tím lze v Evropě vysledovat též několik skupin modelů elektronického sledování: tzv. front door modely (EM jako druh trestu či jako součást podmínek alternativních trestů), tzv. back door modely (EM jako součást podmínek podmíněného propuštění či v rámci monitorování propuštěného pachatele po výkonu trestu odnětí svobody), ostatní modely (např. využití elektronického sledování v oblasti přistěhovalecké politiky či ke kontrole uvnitř věznic) a EM jako součást opatření nahrazujících vazbu v trestním řízení.

V rámci EM evropské země používají radiofrekvenční technologie a systém GPS, případně doplněné o hlasovou verifikaci.

S výjimkou Anglie a Walesu není v Evropě elektronické sledování příliš využíváno v systému soudnictví ve věcech mládeže a omezuje se především na dospělé obviněné či odsouzené. Jako možná vysvětlení tohoto jevu se v literatuře objevují názory, že se v něm odráží existence samostatných a více diferencovaných sankčních systémů pro mládež, výchova jako ústřední cíl sankcí pro mladistvé pachatele, a třeba i skutečnost, že nápravná zařízení pro mládež netrpí tak výraznou přeplněností jako věznice pro dospělé, což vyvolává menší tlak na využívání alternativních opatření.

Dosavadní výzkumy nedávají na otázku, zda je využívání elektronického sledování účinné při snižování recidivy a nápravě pachatelů, jednoznačnou odpověď. Výzkum v tomto směru trpí obecným omezením evaluace v oblasti společenských věd, kterým je nemožnost provádění randomizovaných klinických testů pro získání skutečně věrohodných a spolehlivých výsledků.

Snižování recidivy je ale jen jedním z možných kritérií účinnosti opatření využívajících elektronické sledování. Jako další kritéria přicházejí v úvahu např. změna postojů pachatele či obecněji účinky na pachatele, dopady na jeho okolí či vliv na širší veřejnost. Nezanedbatelným přínosem jsou pak možnosti, které systémy elektronického monitorování nabízejí pro ochranu obětí trestné činnosti. A konečně je nutno poznamenat, že lze jen stěží hodnotit „elektronické sledování“ obecně, neboť se jedná o institut, jenž je v jednotlivých zemích vždy součástí celé řady různých programů, přičemž právě konkrétní podoba příslušných programů, od právní úpravy až po faktickou realizaci, má na výsledky účinnosti elektronického monitoringu vždy rozhodující vliv. Dosavadní poznatky v této souvislosti naznačují, že zásadní je volba vhodného okruhu pachatelů zařazených do systému elektronického sledování.

Elektronický monitoring a míra jeho využití v evropských zemích

Medailonky jednotlivých zemí

Anglie a Wales

Belgie

Estonsko

Francie

Irsko

Gruzie, Litva

Lucembursko

Německo

Nizozemí

Polsko

Portugalsko

Rakousko

Skotsko

Srbsko

Švédsko

Švýcarsko

Finsko

Norsko

Dánsko

Španělsko

Vysvětlivky                                   

EM – elektronický monitoring (sledování)

EKS, EMS – elektronický kontrolní (monitorovací) systém

RF - radiofrekvenční technologie                                              

GPS - globální polohovací systém (satelitní sledování)                                            

PP – podmíněné propuštění

VTOS – výkon trestu odnětí svobody

Hlasové ověření, mobilní telefon – trest je kontrolován i s využitím telefonického hovoru

Souhlas pachatele - v řadě zemí je podmínkou uplatnění elektronického monitoringu souhlas odsouzeného s touto formou kontroly

Délka použití - jak dlouho může podle právní úpravy dané země elektronické sledování trvat. V některých zemích to vyplývá ze zákonných limitů trvání příslušného opatření (např. délka zkušební doby podmíněného propuštění, nejvyšší možná výměra trestu domácího vězení…), jindy je pro použití EM stanovena lhůta samostatná

Délka použití denně - sleduje se, zda lze osobu monitorovat nepřetržitě 24 hodin denně, nebo vždy jen po určitou, nejvyšší přípustnou dobu denně

Ukončení v důsledku porušení podmínek a jeho míra - kdo rozhoduje o ukončení elektronického sledování v případě porušení podmínek EM ze strany pachatele (a např. o jeho následném návratu do výkonu trestu odnětí svobody či o jiném opatření v reakci na toto porušení), a jaká je míra těchto případů v praxi

 

Zdroj

 

Dotazníkové šetření Permanent European Conference on Probation and Aftercare (CEP www.cep-probation.org) z let 2009 - 2013 - Survey of Electronic Monitoring in Europe: Analysis of Questionnaires Council of Europe, Council for Penological Co-operation

Alicja Ornowska : Wybrane aspekty z praktyki stosowania dozoru elektronicznego w Stanach Zjednoczonych, i Wielkiej Brytanii, Probacja 3–4, 2010.

Polsko: webové stránky http://www.dozorelektroniczny.gov.pl.

Německo: náhled článku S. Eilzer: Data protection and electronic monitoring in Germany, Centre for Crime and Justice Studies, 2013

Rakousko: http://www.justiz.gv.at/web2013/html/default/2c94848544ac82a60144c0789c900912.de.html

Belgie: náhled článku D. Vanhaelemeesch: Experiencing electronic monitoring in Criminal Justice Matters č. 95, rok 2014  - Electronic monitoring

Nizozemí: náhled článku M. van der Veen: Professionalising electronic monitoring in the Netherlands in Criminal Justice Matters č. 95, rok 2014  - Electronic monitoring

Švédsko: náhled článku J. Bungerfeldt: Old and new uses of electronic monitoring in Sweden in Criminal Justice Matters č. 95, rok 2014  - Electronic monitoring

Portugalsko: náhled článku N. Caiado: Pre-trial electronic monitoring in Portugal in Criminal Justice Matters č. 95, rok 2014  - Electronic monitoring

Finsko: P. Danielsson, L. Mäkipää: Summary, Systematic Literature Review of Electronic Monitoring of Offenders, National Research Institute of Legal Policy, Research Communications no. 114, Helsinki 2012

 

 

Další prameny

Wikipedie – Ankle monitor, http://en.wikipedia.org/wiki/Ankle_monitor Rgable.net/electronic-monitoring/